Historie našeho fotbalu

S kopanou se začínalo ve Slatině již po I. světové válce. Hrála se na sokolském letním hřišti přesto, že tam byla neustále zakazována. První zákaz byl vydán v roce 1920, ale mládež si vždy našla způsob, jak zákazy obejít. V roce 1929 bylo zřízeno hřiště na kopanou u dráhy, v místech zemědělské tratě „Na Békovci“, kde byl obecní pozemek. Na tomto hřišti se hrály jen přátelské zápasy, protože v té době mnozí slatinští hráči hráli za okolní kluby, zvláště Tuřany, Šlapanice a Líšeň.

24.července 1930 se sešlo 88 nadšenců na ustavující schůzi, kde oficiálně založili Sportovní klub Brno – Slatina. Do vedení klubu byli zvoleni: Jan Honek, Rudolf Dlábek, Václav Vender, František Žeiglich, Reinhold Kelner, Ondřej Heinz, Josef Mrňa, Josef Sýkora, Josef Tobolák, Jan Hronek, Alois a Oldřich Dleskovi, Rudolf Vlček a Bohuslava Kelnerová.

Prvním činem bylo založení vkladní knížky, která byla dotována z řady členů i fanoušků přesto, že byla hospodářská krize.

Bylo rozhodnuto postavit regulérní oplocené hřiště. Pozemek byl koupen od města Brna a pražce na sloupky pro oplocení lacině od dráhy. Výbor vypůjčil od vedení vápenice pod Stránskou skálou kolejnice i sklopné vozíky a začal se srovnávat terén. Byla určena pracovní povinnost pro člena, ale pracovalo i mnoho nečlenů z nadšení, že ve Slatině bude kopaná. Oplocení a kabiny zaplatil Josef Mrňa s tím, že splátky bude klub zasílat dle možnosti.

Podle nalezených dokumentů se konal 14. července 1931 první turnaj v kopané ve Slatině za účasti Líšně, Tuřan, Šlapanic a Slatiny. Sestava našeho mužstva z tohoto turnaje: C. Rudolecký, B. Jedla, M. Kovář, R. a H. Vlčkovi, J. Kuklínek, C. Dlezek, R. Wolf, O. Heinz. Součástí turnaje byly atletické disciplíny a cyklistika a přátelské utkání mezi muzikanty kapelníka Krejčího a výborem Sportovního klubu Brno – Slatina.

V letech 1931 – 32 se pravidelně cvičilo u „Vedrů“. V roce 1932 byl založen dorost, který také hrál společně s prvním mužstvem mistrovská utkání, a začali hrát rovněž žáci. Poprvé v roce 1932 hráli na turnaji staří páni. Zájem o kopanou ve Slatině dokládá, že turnaj v kopané shlédlo 1.000 diváků, což dosud nebylo překonáno. Dopoledne při atletice a cyklistice bylo 200 diváků, večer při taneční zábavě 270 účastníků. Prvním rozhodčím ve Slatině byl Emil Šik, později Ondřej Heinz a Josef Tejkale. Před válkou byli trenéry Antonín Holas, Minstr a Kocián. V roce 1932 již Slatina postoupila do I. B třídy, kde hrála téměř do konce války v sestavě: Antonín Pečínka, Jan Keberle, Mirek Kovář, Jan Anton, Jan Rozsypal, Jan Hornyš, Eda a Richard Saubemanovi, Jan Vaněk, Antonín Vlček, Jindřich a Antonín Tobolákovi, Alois Dvořáček, Maxmilián Hodek a A. Vaněk. V dorostu hráli: Pouchlý, Svoboda, Hájek, Charvát, Horák, Honek, Řeřucha, Kubísek, Vlček a Hutský. Za žáky v těchto letech hráli: Jan Glozar, Mirek Glozar, František Štětka, Ruda Erben, Josef Veselý, Josef Streit, Josef Keberle, Jan Hemza, Oldřich Svoboda, Karel Horák, Miloš Blažek. Pro první dorost věnoval dresy sám dorostenec Jan Hemza. Až do druhé světové války byl Sportovní klub Brno – Slatina dobře vedeným spolkem s vynikající morálkou, což se projevovalo i sportovními výkony a výsledky. V I. B třídě tehdy hráli: Líšeň, Šlapanice, Tuřany, ČAFC Brno, Olympia Brno, Dubňany, Hodonín, Břeclav, Kyjov, Slavkov a Bučovice.

V té době byl vždy dostatek kvalitních hráčů, takže aby byli nominováni do prvního mužstva, snažili se hráči řádně navštěvovat tréninky a v zápasech odevzdávat dobré výkony. Kromě toho byla mimo prvního družstva ještě „rezerva“ a „zájezdová jedenáctka“ a také družstva mládeže. Německá okupace znamenala postupný úpadek kopané ve Slatině, hlavně proto, že mnoho hráčů bylo totálně nasazeno a mnozí funkcionáři ve strachu před okupanty se vzdali funkcí. Tím více vyniká práce, kterou pro všechny sportovce a příznivce odvedl předseda Sportovního klubu Brno – Slatina Alois Štětka, který za války vedl spolek se všemi jeho oddíly.

S úpadkem hry, který byl zaviněn nedostatkem hráčů, přišlo i zhoršení chování, morálky a vůbec vztahu hráčů ke kopané, což se projevilo v posledních válečných letech a prvních letech po válce. Vedení kopané tomuto zhoršení nedovedlo čelit, ani ho změnit. Nekázeň byla takového rázu, že často museli hrát i nehráči nebo vedoucí mužstev. Tento špatný stav trval až do konce roku 1947. V té době hrála Slatina II. Třídu.

V poválečné době, kdy se začal vztah mezi hráči a vedením lepšit, vedli klub: František Hutský, Josef Tejkale, Jan Koudela, Václav Honek, Rudolf Erben, Josef Hejtmánek a Jan Hemza. Ze starších hráčů hrál nejdéle Maxmilián Hodek, který hrál od roku 1931 do roku 1953. II. třída se hrála ve Slatině v letech 1944 až 1948. V roce 1949 až 1952 při reorganizaci tělovýchovy se hrálo jen v okresech a výše postupovali jen vítězové okresů. V této době musel každý hráč hrát jen za mužstvo svého pracoviště, proto se sestavy změnily. Změnilo se i družstvo, které po další reorganizaci v roce 1952 postoupilo do I. B třídy. V té době za družstvo Spartaku v I. B třídě hrál Drahoš Remeš, Břeťa Heinz, Mirek Meixner, Jan Klimeš, Radek Milotínský, Jan Glozar, Přemysl Choc, Rudolf Heinz, Václav Hejtmánek, Milan Jochman, Jara Heinz, Jan Vaněk, Antonín Svoboda, Mirek Fiala, Jara Honek, Arnošt Suchyňa a Zdeněk Kuna.

V této době byl ve Slatině i vynikající dorost, který hrál krajský přebor. I. B třída se hrála do roku 1959 a v roce 1960 se hrála i I. A třída. Na rozhodující zápas o postup do I. A třídy mezi družstvy Slatiny a Elektrosvitu přišlo na hřiště 800 diváků, což je poválečný rekord.

I. A třída se hrála až do roku 1963, kdy po reorganizaci družstvo sestoupilo. Hráli tito hráči: Václav Hejtmánek, Jara Heinz, Jan Streit, František Sedlinský ml., Zdeněk Konečný, František Zezula, Josef Krejčí I., Jan Čermák, Jiří Hejtmánek, Mirek Meixner, Mirek Truksa, Jara Honek, Josef Veverka, Breťa Heinz a Zdeněk Honek. Dále se do roku 1967 hrála I. B třída a od roku 1979 dokonce III. třída.

V poválečné době trénovali slatinská družstva trenéři: Morávek, Streit, Božek, Choc, Mrňa, Meixner, Menšík, Honek, Šik a Zemánek. Hráči žákovských družstev hráli od roku 1966 městský přebor, kde hráli dlouhou dobu hned za nejlepšími brněnskými družstvy Zbrojovkou, Královým Polem a Moravskou Slávií. K dobrým žákům patřili: Jan Klimeš, Pavel Novotný, bratři Ondříkové, M. Černý a jiní.

Největší úspěch tehdejších žáků bylo vítězství na turnaji 70 let Moravské Slavie, který vyhráli před nejlepšími brněnskými družstvy. Sestava mužstva na turnaji: Hejtmánek, Minář, Vaněk, Forst, Čampa, Linduška, Franc, Polák, Havránek a Hašek. Vrcholem byl postup do krajského přeboru, kam postoupili i mladší žáci a to v roce 1978. Bylo to za vedení Zemánka, Hrdličky a Stanislava Hodka.

Ve vedení oddílu kopané pracovali v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století tito funkcionáři: Josef Hejtmánek, Augustin Rosendorf, Miloš Opluštil, Štefan Woznica, Stanislav Hodek, Kornel Zemánek, Milan Hrdlička, Jiří Oškrda, Jiří Halický a další.

Nejlepšími hráči slatinské kopané do roku 1984 byli: Antonín Pečínka, Jan Anton, Mirek Kovář, Jara Fárlík, Jan Glozar, Mirek Marcinka, Jan Rozsypal, Antonín Vlček, Mirek Truksa, Mirek Meixner, Drahoš Remeš, Radek Milotínský, Alois Svoboda, František Sedlinský, Jan Streit, Jara Heinz a Václav Hejtmánek.